Co jsou peladophobia a phalacrophobia?

V medicíně je rozpoznáno a popsáno mnoho strachů a fóbií, od těch nejznámějších, jako je strach z pavouků, uzavřených prostor nebo létání, až po ty nejneobvyklejší, jako je například chromatofobie nebo frigofobie, což jsou strachy ze světlých barev, respektive strach z chladu.

Ačkoliv jsou slova strach a fóbie často používána jako synonyma, nemají zcela stejný význam. Pocit strachu je nám všem asi dobře známý. Z biologického hlediska je strach jedním z nejprimitivnějších emocí, které mohou pociťovat vyšší živočichové i člověk. Má zásadní význam pro přežití druhu, protože nás při prvních známkách nebezpečí vybízí k útěku a ukrytí, čímž chráníme svou existenci a tím přispíváme k zachování linie, genů a druhu. Strach trvá, dokud je nebezpečí poblíž, a je tedy naprosto racionální emocí. Známe různé stupně strachu – od mírného, když se na okamžik polekáme, až po ty, které už téměř nemají žádný reálný základ a které můžeme popsat jako iracionální a které postižený nedokáže svévolně ovládat. Takovým strachům říkáme fóbie.

Fóbie jsou mezi lidmi poměrně běžné, přesto musíme rozlišovat mezi silným strachem, který často pociťují zejména děti, například před lékařem nebo zvířaty, který časem odezní, a fobií, kdy se strachu bez odpovídající odborné pomoci nemůžeme zbavit.

Fóbii lze rozpoznat podle různých psychických i fyzických příznaků. Postižená osoba může být velmi nervózní, mít pocit, že se blíží smrt, cítit závratě nebo dokonce skutečně omdlít, prožívat panický záchvat, její tepová frekvence se výrazně zvyšuje, silně se potí, může mít suchá ústa, neschopnost mluvit souvisle, nekontrolovatelně se třese, atd. Samozřejmě není nutné, aby postižený cítil každý z těchto příznaků, obvykle se však objeví alespoň několik, které nemůže sám ovládat nebo na ně jakkoli působit (na rozdíl od silného strachu). Příznaky se objevují, když se člověk ocitne v blízkosti zdroje strachu, zažije ho nebo si na něj jen vzpomene, jako například při pobytu v uzavřeném prostoru, pohledu na pavouka, zvíře, při letu letadlem apod. Fobie má obvykle původ někde v dětství nebo ve špatné zkušenosti. Postižená osoba se kontaktu se zdrojem své fóbie vyhne, jak nejlépe umí, což může život značně komplikovat. Fobií se lze zbavit pouze jedním způsobem – vyhledáním odborné pomoci. Můžeme se pokusit zvládnout fobii sami, ale pouze v počátečních, mírných stádiích, kdy se během fobického záchvatu dokáže člověk přibližně ovládat. Pokud zcela ztrácí kontrolu, je nejlepší co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc a začít problém postupně řešit, neboť situace vyvolávající takovou reakci u postižené osoby mohou být i život ohrožující (například strach z výšek, kdy pacient může omdlít a spadnout dolů). Samozřejmě, úspěch léčby není zaručen. Existují i léky, které mírní příznaky fobických záchvatů, ale mají mnoho negativních vedlejších účinků a samy o sobě problém neřeší.

Jak jsme již zmínili, mnoho fobií je známo a popsáno. Dvě z nich jsou také peladophobia a phalacrophobia (české ekvivalenty by zněly peladofobie a falakrofobie, ale tyto termíny nejsou v češtině běžně používané). První označuje strach z plešatých lidí, druhá označuje strach z toho, že sami zůstaneme bez vlasů. Jako u všech ostatních fóbií jde i zde o iracionální, nevysvětlitelný a nekontrolovatelný strach, který je obvykle vyvolán nějakou traumatickou událostí, jako je například účast při loupeži, kde je pachatel plešatý. Může být také vrozený, což je však velmi vzácné. Tyto dvě fobie lze léčit pouze odbornou pomocí, buď psychoterapeutickou, nebo v nejzávažnějších případech lékařskou či psychiatrickou.